Implementace VR Vitalis do terapeutických aktivit u pacientů s duševním onemocněním

Psychiatrická nemocnice Bohnice

Mgr. Nikola Junková Svobodová

 S nabídkou nové terapeutické aktivity „Využití virtuální rehabilitace“ jsme oslovili několik oddělení typu akutní a následné péče a oddělení gerontopsychiatrie. Po krátkém představení celého konceptu vedoucím lékařům a personálu jsme se domluvili na určitých pravidlech pro využívání na konkrétních odděleních. Pro implementaci napříč celou nemocnicí je pro nás důležitá variabilita ve využívání – na gerontopsychiatrii jsme cíle terapie definovali aktivizačním směrem, seznámení se s novými technologiemi a obohacení stávajícího programu oddělení. Na odděleních akutní a následné péče jsme jako směr zavádění určili spíše trénink kognitivních funkcí a exekutivních funkcí a trénink zaměřený na procvičení hrubé a jemné motoriky.

Na jednotlivá oddělení docházíme v předem určené časy a pacienti jsou indikovaní lékařem. Na každého pacienta máme vyhrazeno cca 20 min, při první terapii i více kvůli úvodnímu seznámení se s celkovým prostředím virtuální reality a jejím ovládáním. Z dosavadních zkušeností se nám časová dotace okolo 20 min jeví jako zcela dostačující a to i ze strany pacientů.

Využívání virtuální reality u pacientů s duševním onemocněním přináší řadu výhod, které mohou výrazně přispět k efektivitě léčby. Pacient trénuje potřebné dovednosti v bezpečném a řízeném prostředí, kde terapeut pružně reaguje na potřeby pacienta a situace stupňuje či adaptuje. Interaktivní a moderní forma terapie může být pro pacienty atraktivní a zvyšuje tím míru jejich motivace a zapojení. Nicméně stále jsme měli vzhledem k naší specifické cílové skupině obavy i z možných rizik a omezení. Především jsme si pokládali otázky, zda využívání virtuální reality v terapii nebude mít negativní vliv na úzkostné či paranoidní pacienty, zda je prostředí vhodné i pro pacienty podstupující léčbu závislostí či zda nebude ovládání příliš komplikované pro naše pacienty na gerontopsychiatrii. Do této dobu mohu říci, že se naše obavy nenaplnily a vždy se nám podařilo terapii nastavit zcela na míru pacientovi a jeho funkční úrovni. Je to pravděpodobně dané i tím, že pacienty k terapii indikuje lékař a vše je komunikováno i s ostatním zdravotnickým personálem. Již před první terapii víme, jakým směrem bude pravděpodobně terapie zaměřená – zda na zvyšování rozsahu pohybu horních a dolních končetin, kognitivní a exekutivní funkce či pouze pasivní využívání.

Při prvním kontaktu s programem VR Vitalis a ovládáním setu celkově volíme spíše ovládání rukama než ovladači – pro většinu pacientů je to pro začátek lépe pochopitelné než pracovat s ovladači. Konkrétně na gerontopsychiatrii jsme naráželi na to, že pacienti měli problém vnímat ovladače jako „součást“ svých rukou a hůře se jim poté jednotlivé aktivity ovládaly. Při prvokontaktu s prostředím volíme zezačátku jednoduché aktivity, které podpoří a ujistí pacienta v ovládání. Nejčastěji volíme modul „Volné malování“, kde necháme pacienty zkoumat prostor okolo sebe a zjišťovat také pohybové možnosti – často aktivitu doplňujeme slovními pokyny pro zvýšení rozsahu pohybu horních končetin a pacienty podporujeme v bezpečném pohybu v rámci hranic programu. Někdy bývají pacienti, kteří cvičí ve stoje ostýchaví, co se týče volného pohybu a je třeba je ujistit a podpořit, že mohou udělat pár kroků pod dohledem terapeuta.

Kazuistika I.

Muž, ročník 1963, Dg.: F067 - J.dušev. por. způs. poškoz. mozku, jeho dysfunkcí a somat. nemocí

Kazuistika II.

Muž, ročník 1986, Dg.: F200 Paranoidní schizofrenie

Kazuistika III.

Žena, ročník 1971, Dg.: F61 – Smíšené a jiné poruchy osobnosti

Kompletní kazuistiky ke stažení