Cílem práce je prozkoumat, zda se u osob sledujících pohyb ve virtuální realitě mění míra spasticity v důsledku intervence terapeutickým programem.

Metody: Jedná se o pilotní studii probandů s diagnózou spastické paraplegie v důsledku nekompletní léze míšní. Studie se zúčastnilo 7 probandů (5 mužů a 2 ženy) ve věku 49 ± 8 let z řad klientů Centra Paraple. Ti podstupovali běžný rehabilitační program Centra Paraple a navíc byli podrobeni terapeutickému programu virtuální reality, kdy každá intervence zahrnovala 10 minut v daném terapeutickém programu. Po první intervenci 3 probandi odstoupili. Intervence dále probíhaly 5 po sobě jdoucích dní. Byla hodnocena míra spasticity pomocí modifikované Tariuého škály na plantárních flexorech hlezenního kloubu a flexorech kolenního kloubu obou dolních končetin. Dále byla vytvořena modifikovaná subjektivní škála spasticity, pro sledování vlastních subjektivních vjemů každého probanda, pomocí které probandi hodnotili své pocity ze spasticity na škále 0-10 (0 = žádná spasticita, 10 = neúnosné spastické vjemy) a to během každého měření. To probíhalo první den intervence před samotnou intervencí a poté třetí a pátý den intervence vždy před i po intervenci.

Výsledky: V rámci práce bylo definováno sedm hypotéz, z nichž dvě byly potvrzeny. Nejvýrazněji se projevilo subjektivní hodnocení probandů, kdy došlo v rámci průměrných hodnocení probandů k okamžité změně z 3,5 ± 1,5 na 2,5 ± 0,9 třetího dne probíhající studie a z 2 ± 1,9 na 1,25 ± 1,1 pátého dne studie. V rámci modifikované Tardiuého škály je nejpodstatnějším údajem rozdíl úhlů R1-R2. Zde došlo ke snížení u tří z čtyř sledovaných svalových skupin po pěti dnech intervence, oproti vstupnímu měření a ke snížení průměrných hodnot 3. a 5. den intervence u všech sledovaných svalových skupin bezprostředně po aplikaci virtuální reality.

Kompletní studie ke stažení