Autoři: Kira Lülsdorff, MSc 1, Frederick Benjamin Junker, PhD 2, Bettina Studer, PhD 1,2, Heike Wittenberg, MSc 1, Heidrun Pickenbrock, PhD 1, a Tobias Schmidt-Wilcke, MD 1,2,3

1 Nemocnice Mauritius a Centrum neurorehabilitace Meerbusch, 40670 Meerbusch, Německo

2 Ústav klinické neurovědy a lékařské psychologie, Lékařská fakulta a Univerzitní nemocnice Düsseldorf, Univerzita Heinricha Heineho v Düsseldorfu, 40225 Düsseldorf, Německo

3 Centrum neurologie, Okresní nemocnice Mainkofen, 94469 Deggendorf, Německo

Souvislosti: Těžká paréza horní končetiny na straně opačné k postižené straně mozku patří k nejčastějším a nejvíce omezujícím následkům cévní mozkové příhody. Potřeba nákladově efektivního tréninku s vysokou intenzitou je hnací silou vývoje nových technologií, které mohou doplňovat a rozšiřovat možnosti konvenčních terapií. Kromě zavedených metod využívajících robotická zařízení skýtají slibné možnosti pro nákladově efektivní trénink paží s vysokou intenzitou také systémy imerzivní virtuální reality (iVR).

Cíl: Zkoumali jsme, zda má trénink paží s využitím virtuální reality (iVR) alespoň srovnatelné účinky na funkci horních končetin ve srovnání s tréninkem za pomoci robota u pacientů po cévní mozkové příhodě s těžkou parézou paží.

Metody: 52 pacientů po cévní mozkové příhodě s těžkou parézou paže absolvovalo v průběhu tří týdnů celkem deset denních skupinových terapeutických sezení, která se skládala z 20 minut konvenční terapie a 20 minut tréninku paže buď s využitím robota (ARMEOSpring®), nebo na bázi virtuální reality (CUREO®). Změny ve funkci horních končetin byly hodnoceny pomocí testu Action Research Arm Test (ARAT) a spokojenost uživatelů byla měřena dotazníkem User Experience Questionnaire (UEQ).

Výsledky: Trénink založený na iVR nebyl méně účinný než trénink s využitím robotické podpory. Zjistili jsme, že 84 % pacientů léčených pomocí iVR a 50 % pacientů léčených tréninkem paží s využitím robotické podpory vykázalo klinicky významné zlepšení funkce horní končetiny. Tento rozdíl nebylo možné přičíst ani rozdílům mezi skupinami, pokud jde o věk, pohlaví, dobu od cévní mozkové příhody, postiženou stranu těla nebo skóre ARAT na počátku studie, ani rozdílům v celkovém rozsahu poskytnuté terapie.

Závěr: Výsledky této studie ukazují, že trénink paží s využitím interaktivní virtuální reality (iVR) se jeví jako slibný doplněk konvenční terapie. Jsou zde diskutovány možné mechanismy, jimiž iVR působí.

Stáhněte si celou studii